Dobrý den, Tak posílám zase nějaké fotky Filípka,moc jich není,ale určitě zase něco pošlu,protože se moc rád mazlí a to určitě stojí za zdokumentovaní Filípek se zatím řadí asi k těm hodnějším žakům (aspoň soudím podle toho co si vyměňujeme zkušenosti z ostatními chovateli),přičítám to buď tomu,že s ním jednám opravdu pěkně,klidně a ne nijak chaoticky a nebo tomu,že je ještě v podstatě "malý"(10měsíců) a nebo mám prostě štěstí.
Samozřejmě, že i on má své tzv.dny,kdy zlobí a vymýšlí jak by mě naštval,a že ví jak...dělá všechno co nemám ráda,např.nálet na můj ibišek,který už nám nenápadně vyrostl do rozměru menšího stromu a já ho pořád přesvědčuju o tom,že ho pořád chci takový mít, i bez budování jeho přistávací plochy....To bohužel občas Filip nechce pochopit, tak ho ženu a vyhrožuju, že mu sbalím kufry,otevřu okno a pofičí . Filip samozřejmě,jako správný chlap nelení a v zápětí si to hned přiletí vyžehlit ke mě na rameno,začne se tulit a posune se celý až pod moji bradu,nebo mi začne přebírat vlasy,posílá pusinky a vůbec dává najevo, že je absolutně můj a že se nikam nechystá:o) Většinou je,ale opravdu hodný,je moc hravý takže když je zrovna třeba v kleci, má pořád čím by se zabavil,tím pádem u nás se nevyhodí ani prázdná krabička od čaje aniž by ještě neprošla přes Filípka,který jí teprve dodá ten správný skartovací punc (samozřejmě dáváme jen věci nezávadné,které mu nemůžou nějak ublížit). Taky chodí rád po kleci a hraje si s hračkama jako dítě, když já zrovna nemám čas a nebo vysedává na své oblíbené větvi ,zdolává všechny lana co má na hraní, je opravdu báječný provazochodec.Kolikrát se s ním děsně zasmějeme,když dělá kotrmelce za svého typického "huronského" pokřiku nebo kouká hlavou dolů zavěšený jak netopýr a volá "kuk".
Svoji klec a větev přijal absolutně za svou a za své absolutní teritorium! K tomu se váže i jedná docela dobrá historka,kdy Dennisek (náš syn) mu cinkal na "jeho větvi na jeho zvoneček".To si teda dovolil z jeho pohledu docela dost . A protože nechtěl přestat, Filip se vznesl a prohnal ho přes celý obývák až do předsíně,potom se neomylně vrátil zpátky na větev, usadil se, a celý spokojený že učinil za dost, pronesl "lumpe"..Všichni jsme se tomu v tu chvíli nasmáli, protože tomu říkám uhodit hřebíček na hlavičku v ten správný okamžik. A Filip v pohodě a s přehledem na něj za chvilku volal "pojď pojď" .
Naše děti jsou už poučené jak to chodí u velkých papoušků,občas jim (i nám) příjde líto,že si na něj moc nesáhnou i když se k němu chovají hezky (to se týká spíše nejmladší dcerky 4 roky),protože v jeho očích mají bohužel ještě moc málo "cenťáku na kamarádství",ale snažím se jim to vysvětlovat,že se to časem změní a oni mají radost i z toho,že si od nich Filip třeba vezme nějakou dobrůtku.
A teď ještě něco veselejšího... Nedávno zase číhal Filip na trámu, protože viděl že si syn s dcerkou hrají u stolu z angličákem,celou dobu je sledoval a jak si přestali hrát, jako správná straka využil okamžiku nepozornosti, snesl se elegantně dolů, ukradl jim angličák a odnesl ho nahoru na trám,kde ho položil a slétl zpátky na svoji větev, jakože nic. Samozřejmě,když jsem pro něj na ten trám lezla, Filipa nenapadlo nic lepšího než se mi začít řehtat,pacholek. Umí se totiž smát jako já a moc rád to aplikuje při každé příležitostí v praxi Takových různých srandiček mám v rukávě opravdu spoustu,ale pták je to opravdu dobrosrdečný,nikomu zatím nechce záměrně ublížit to raději uletí,má-li možnost.
Všimla jsem si, že když je v kleci tak se cítí být ohrožený před dětmi a cizími lidmi a pouští tím pádem hrůzu a vydává ty šílené krákavé zvuky.Pokud je na volno není nejmenší problém,když se bojí uletí do bezpečí ,usadí se a je spokojený. Docela se i rozmluvil. Ráno mě (i při odchodu) vždycky když příjdu,pozdraví "Ahoj" a hned dodá "potichoučku" Všichni ostatní ještě totiž spí.Zvláštní je, že jsem mu to snad řekla jen jednou a hned se mu to zalíbilo a začal to říkat. Něco mu člověk může hustit jak dlouho chce a on to stejně neřekne a pak vypustíme něco jen náhodou a on už to okamžitě opakuje.
Jinak říká, lumpíku,lumpíčku,miláčku,pojď pojď,nech toho,pojď dolů,kamarade Ahoj ....na otázku "jak se máš" nevím,kde k tomu došel,protože jsem mu to nikdy neřekla mi odpověděl "super" No je toho povíc,nejvíc mu to mele,když je puštěné rádio nebo po koupání,to má moc rád, potom ho zabalím opatrně do ručníku a on spokojeně čeká až ho vysadím na větev a potom breptá o sto šest co kde slyšel. Jinak miluje vlašské ořechy(buráky nedáváme),mandarinky a vůbec všechno ovoce a zeleninu a to co si ukrade to chutná zpravidla nejlíp (při krájení zeleniny totiž moc rád asistuje). Moc rád se mazlí a na žaka opravdu hodně.Nechá se ode mě položit na zádička do dlaní a hladit po bříšku a pod křidélkama, je to takový náš rituál, když ho beru s klece,a který jsme si spolu za celou dobu vypěstovali,projevuje mi tak svoji absolutní důvěru a já jsem moc ráda. Doufám,že zůstane takový pohodář a bude v klidu i v jeho dospělosti kolem těch tří let, kdy se začínají prý trochu měnit na "jakože dospělé". Tak já budu pomalu končit a příležitostně třeba zase napíšu pár slov,nebo pokud budete něco potřebovat klidně se ozvěte
Hezký večer Katka R.
